Po staletí se spojení mezi starověkým Egyptem a sýrem omezovalo na umělecká zobrazení na nástěnných malbách. Tyto umělecké artefakty naznačovaly, že produkce sýra byla součástí života v této fascinující civilizaci, avšak chyběly jim hmatatelné archeologické důkazy. Vše se změnilo s objevem v hrobce starosty Ptahmese, který vrhl nové světlo na historii mléčných výrobků a možná odhalil i spojení s neznámou egyptskou bohyní.
Objev nejstaršího sýra
Když se hovoří o starověkém Egyptě, první, co nám obvykle vytane na mysli, jsou monumentální pyramidy a záhadné mumie. Nyní se však k tomuto seznamu přidává i sýr. Archeologové v hrobce starosty Ptahmese v prastarém městě Mennofer objevili hliněnou nádobu obsahující bělavou hmotu. Následná chemická analýza provedená italskými a egyptskými vědci ji jednoznačně identifikovala jako sýr. Tento nález byl označen za pozůstatek nejstaršího sýra, jaký kdy byl archeologicky nalezen, a jeho stáří se odhaduje na 3200 let.
Před tímto objevem neexistovaly v této kultuře žádné přímé archeologické důkazy o produkci sýra, kromě zmíněných nástěnných maleb z doby kolem roku 2000 př. n. l. Objev z hrobky Ptahmese tak představuje klíčový milník v pochopení zemědělských a potravinářských praktik starověkých Egypťanů.
Analýza a složení objeveného sýra
Tým vědců pod vedením Enrica Greca z univerzity v Catanii podrobil bílou hmotu důkladné analýze. Metoda zahrnovala rozpuštění vzorku a následnou izolaci bílkovin. Tato technika umožnila vědcům určit, z jakého mléka byl sýr vyroben. Zjistili, že se jedná o směs mléka ovcí, koz a afrických buvolů. Tato kombinace naznačuje sofistikovaný přístup k výrobě sýra již v tak dávné době.
Kromě složení mléka vědci v sýru objevili i pozůstatky bakterií rodu Brucella. Tyto bakterie jsou původcem vysoce nakažlivého onemocnění známého jako brucelóza. Brucelóza se může přenášet na člověka přímým kontaktem s nemocnými zvířaty, ale také konzumací tepelně neošetřených mléčných výrobků. Tento objev naznačuje, že konzumace tohoto starověkého sýra mohla představovat zdravotní riziko pro starověké Egypťany.
Chemik Enrico Greco z univerzity v Katánii vysvětlil, že vzorek prošel tisíci cykly hydratace a dehydratace vlivem srážek a povodní na Nilu. Vysoce alkalické prostředí transformovalo všechny tuky, což znemožnilo použití konvenčních analytických technik. Původní zjištění vědců byla publikována ve vědeckém magazínu Analytical Chemistry.
Ptahmes a město Mennofer
Sýr byl uložen v hrobce starosty Ptahmese, který stál v čele starověkého města Mennofer. Toto město v 14. dynastii n. l. (přesné datum není v textu uvedeno, ale kontext naznačuje mnohem starší období, pravděpodobně Novou říši, jelikož Ptahmes je spojován s obdobím kolem roku 1300 př. n. l., což je později než 14. dynastie, která skončila kolem 1650 př. n. l. - je zde rozpor) bylo metropolí kdysi velmi úrodné oblasti Nilu a leželo poblíž dnešní Káhiry.
Hrobka Ptahmese byla poprvé objevena archeology již v roce 1885, avšak poté byla na dlouhou dobu zapomenuta. K jejímu znovuzahájení archeologického průzkumu došlo až v roce 2010. Během výkopových prací v letech 2013 až 2014 byla v hliněné nádobě, zakryté plátěnou tkaninou, nalezena záhadná bílá hmota.
Univerzálnost sýra v historii
Objev nejstaršího sýra v Egyptě otevírá debatu o tom, kdy přesně lidé začali sýr vyrábět a kdo byl prvním inovátorem. Ačkoliv neexistují přesvědčivé důkazy, odborníci se domnívají, že první sýry vznikly v oblastech Evropy, Střední Asie, Blízkého východu nebo v okolí dnešní Sahary. V Evropě je výroba sýra spojována s helénistickým obdobím (300 let mezi smrtí Alexandra Velikého v roce 323 př. n. l. a rokem 31 př. n. l., kdy Řím ovládl Ptolemaiovský Egypt).
Zajímavostí je, že podobné nálezy se objevily i jinde ve světě. V severozápadní Číně byla v 3600 let staré rakvi nalezena záhadná hmota, kterou měla zemřelá kolem krku jako náhrdelník. Analýza DNA z této "hmoty", která nebyla měkká jako běžný sýr, odhalila, že se jedná o kefírový sýr, vyráběný fermentací mléka. Tato analýza poskytla vhled do života lidí z kultury Siao-che, kteří tuto látku používali.
Výroba sýra byla zobrazena na nástěnných malbách ve staroegyptských hrobkách z roku 2000 př. n. l. a v Evropě existují stopy této praxe staré téměř sedm tisíc let.
Sýr Feta a jeho historické kořeny
Zmínka o sýru nás přirozeně vede k dalším historickým mléčným výrobkům. Jedním z nich je feta, slaný naložený sýr, vyráběný z ovčího, kozího mléka nebo jejich směsi. Jeho charakteristická bílá barva, drobivá struktura a ostrou slanou chuť, která se s dobou zrání zmírňuje, jej činí jedinečným. Historie fety sahá hluboko do starověkého Řecka, kde se sýry s podobnými vlastnostmi vyráběly již v 8. století př. n. l. Řekové sýry solili a uchovávali v hliněných nádobách, čímž jim dodávali charakteristickou chuť a konzistenci. Feta hrála důležitou roli v řecké stravě a kultuře, byla běžnou součástí jídelníčku a používala se v různých pokrmech.
Po staletí se feta šířila do dalších středomořských zemí, včetně Itálie, Egypta a Turecka. V Itálii se zavedla zhruba v 15. století a italská feta, nazývaná "feta di pecora", se vyrábí z ovčího mléka a má mírně pikantnější chuť. Dnes je feta celosvětově oblíbenou ingrediencí a v Evropské unii je chráněným označením původu (CHOP). Archeologické nálezy naznačují, že sýry s podobnými vlastnostmi se v Řecku vyráběly již v 3. tisíciletí př. n. l. Feta byla v minulosti používána jako platidlo a hrála důležitou roli v řecké mytologii. Její univerzálnost se projevuje v salátech, sendvičích, na pizze, v těstovinách a omáčkách.
Turecký sýr Ezine Peyniri: Dědictví Tróje a hor
Na egejském pobřeží Turecka, v regionu Çanakkale, se rodí sýr Ezine Peyniri, chráněný poklad s duší hor a moře. Tento region, ležící v dohledu ruin Tróje a strategické úžiny Dardanely, byl křižovatkou civilizací a obchodní tepnou po tisíce let. Klíčem k jedinečnosti sýra je pohoří Kaz, ve starověku známé jako hora Ida, kde podle řecké mytologie proběhl "Paridův soud". Bohatství a jedinečnost zdejší flóry, stovky druhů aromatických bylin, květin a trav, dávají mléku místních ovcí a koz nezaměnitelnou chuť.
Tradičními strážci zdejších pastvin a tradic byli nomádští pastevci Yörük. Ačkoliv základní postupy výroby jsou prastaré, sýr v dnešní podobě získal svou finální podobu ve 20. století, kdy se začalo experimentovat s plechovými nádobami pro zrání. V roce 2006 získal Ezine Peyniri chráněné označení původu (CHOP). Oficiální specifikace CHOP uvádějí, že srdcem sýra je směs kozího mléka (minimálně 40 %) a ovčího mléka (35-45 %). Chuť je plná, lehce nakyslá, příjemně slaná, s výraznými tóny bylin a ořechů. Textura je polotvrdá, ale krémová. Ezine je hvězdou turecké tabule, od snídaně po letní klasiku s vodním melounem.
Egyptské bohyně a symbolika
V kontextu starověkého Egypta, kde náboženství prostupovalo každý aspekt života, je zajímavé zvážit, zda by mohl existovat i kult bohyně spojené se sýrem. Ačkoliv text explicitně žádnou takovou bohyni nejmenuje, můžeme se podívat na bohyně, které by mohly mít nepřímou souvislost.
Heket (nebo Hekit, Heget) byla staroegyptská bohyně porodu a plodnosti, popisovaná jako žába nebo žena s žabí hlavou. Pro starověké Egypťany byla žába symbolem života a plodnosti, neboť se po záplavách na Nilu rodily miliony těchto obojživelníků. Heket byla považována za dceru boha Rea a někdy za manželku boha Sobeka, boha Nilu a úrody. Vzhledem k tomu, že produkce mléka a z něj vyráběných produktů souvisela s plodností a životem, je možné, že by se Heket mohla nepřímo spojovat i s těmito aspekty. Její spojení s poslední fází těhotenství, porodem a znovuzrozením dodává této hypotéze jistou váhu.
Hathor byla bohyní hudby, tance, lásky a alkoholu. V mytologii je brána jako zosobnění mléčné dráhy. Znázorňována je s hlavou člověka, na které jsou kravské rohy, mezi nimiž je umístěno slunce. Kravské rohy a spojení s mléčnou dráhou by mohlo naznačovat spojitost s mlékem a jeho produkty. Hathor byla také často zobrazována v podobě krávy, což je zvíře produkující mléko.
I bohové mohou vyhynout. Vliv klimatických změn na náboženství Starého Egypta
Je možné, že sýr byl v Egyptě považován za dar od bohů spojených s úrodou a plodností, jako je Sobek (bůh Nilu a úrody) nebo Usir (bůh plodnosti a úrody, vládce posmrtné říše). Jejich doménou byla hojnost a zajištění obživy, což by zahrnovalo i mléčné výrobky.
Ačkoliv neexistuje přímý archeologický nebo textový důkaz o egyptské bohyni sýra, propojení sýra s náboženskými a symbolickými aspekty starověkého Egypta je zřejmé. Objev nejstaršího sýra otevírá dveře k novým interpretacím a zkoumání bohaté historie této fascinující civilizace.