V jednej z najväčších genocíd histórie ich zomrelo 6 miliónov. Dodnes sú mnohými nenávidení a vinení zo všetkého zlého, čo sa vo svete deje. Už len ich samotná identita je často využívaná ako urážka a mnohým v mysli evokuje akúsi menejcennosť. Jeden by si pomyslel, že všetku tú nenávisť sme zanechali niekde v minulosti v roku 1945. Pravda je však opačná. Najhoršie na tom je, že strelcove myšlienky nepochádzali len z jeho vlastnej hlavy. Nie je dokonca potrebné hľadať v akýchsi temných zákutiach internetu. Zaujímavosťou je však počiatok tejto novodobej nenávisti voči Židom. Obsahom tejto knihy je séria návodov a prikázaní, ktoré dokazujú, že Židia sa skutočne snažia zmocniť sa sveta a vykynožiť všetkých Nežidov. Zatiaľ sme však vynechali jeden veľmi dôležitý detail. Proces so slovenským vydavateľom Protokolov sionských mudrcov možno čoskoro zavŕši desať rokov. Je to iba symptóm všeobecne známych problémov nášho súdnictva, alebo je to náznak ľahostajnosti našej spoločnosti k prejavom neznášanlivosti, xenofóbie a rasizmu? Autor slávnych kníh Foucaltovo kyvadlo a Meno ruže Umberto Eco, ktorý je vynikajúcim znalcom problematiky tajných spoločností a exoteriky, napísal, že nie je nič ľahšie, ako sa oboznámiť s Protokolmi sionských mudrcov - stále sa niekde objavujú ich nové vydania. Ich celkový náklad od roku 1903 možno presiahol desať miliónov výtlačkov. Vyšli a vychádzajú nielen v slovenčine a češtine, ale aj v ruštine, poľštine, srbčine, angličtine, francúzštine, ba dokonca aj v arabčine a japončine. Je však príznačné, že v drvivej väčšine vychádzajú s úvodom, či doslovom, ktorý presviedča čitateľov o ich pravosti.
Genéza podvodu: Od cárskeho Ruska po medzinárodný pamflet
Uverejnenie Protokolov sionských mudrcov sahá do dob carského Ruska, které se za vlády cara Mikuláše II. (1894 - 1917) zmítalo v hospodářské, sociální a společenské krizi. Protokoly sionských mudrcov alebo Sionské protokoly (rus. Протоколы Сионских мудрецов) je text, ktorý bol zámerne vykonštruovaný so zámerom šírenia antisemitizmu. Popisuje fiktívny židovský plán globálnej nadvlády. Tento podvod bol prvýkrát zverejnený v Rusku v roku 1903, bol preložený do viacerých jazykov a rozširovaný na medzinárodnej scéne v začiatku 20. storočia.
Protokoly sionských mudrců byly vytvořeny na žádost tehdejších ruských konzervativních kruhů, které se snažily odvrátit nastupující modernizační proces země. Proto se prostřednictvím carské tajné policie Ochranka obrátily na své zahraniční agenty. Vypracováním tajného dokumentu byli pověřeni dva pracovníci pařížského oddělení propagandy Petr Ivanovič Račkovskij a Matvěj Golovinskij. Měli sestavit text, který by přesvědčil cara o nezbytnosti tvrdého zásahu proti jakýmkoliv liberalizačním a modernizačním snahám, neboť by prokazoval, že za všemi ekonomickými, sociálními a společenskými změnami stojí tajné spiknutí Židů.
Podľa nedávnych zistení ruského historika Michaila Lepechina možno autorstvo Protokolov pripísať agentovi-provokatérovi cárskej Ochranky Matvejovi Golovinskému, ktorý sa po roku 1917 stal propagandistom v službách boľševikov. Iní považujú za ich autora Golovinského nadriadeného, Piotra Ivanoviča Račkovského. Protokoly mali presvedčiť cára Mikuláša II., že liberalizmus a modernizácia Ruska je súčasťou židovského plánu na svetovládu. Protokoly nakonec zapůsobily na cara tak, že uvěřil v jejich pravost. Důsledkem bylo zastavení všech reforem již v počátku, vojenské potlačení demonstrací za modernizaci země a krvavé pogromy na Židy.
Literárna fikcia ako základný kameň konšpirácie
Na odhalení Protokolů jako historického podvrhu měla velkou zásluhu série článků publikovaných v roce 1921 v londýnském deníku The Times. Jejich autorem byl dopisovatel z Istanbulu Filip Graves. Tomu se prostřednictvím ruských kontaktů v Turecku dostala do rukou kniha francouzského spisovatele Maurice Jolyho, která posloužila jako přímé východisko při psaní Protokolů. Tato kniha je politickou satirou na vládu Napoleona III., který se postupnými kroky snažil získat neomezenou vládu v zemi.
V pôvodnom texte nebolo o Židoch alebo judaizme ani slovo. Séria článkov, ktoré v roku 1921 zverejnil anglický denník The Times dokázala, že veľká časť materiálu v Protokoloch pochádza z pamfletu Dialogue aux enfers entre Machiavel et Montesquieu (Dialóg v pekle medzi Machiavellim a Montesquieuom), ktorý v roku 1864 vydal francúzsky satirik Maurice Joly. Analýza textu podľa niektorých autorov (napr. De Michelis) naznačuje, že ich nebolo možné vyrobiť pred rokom 1901.
Mytológia pražského židovského cintorína
Ešte doznieva kauza okolo pražského židovského cintorína. Tak, ako je možno pre cudzincov jediným pražským mostom Karlov most, tak je asi jediným židovským cintorínom ten, ktorý sa nachádza neďaleko pražskej Staronovej synagógy, kde je pochovaný slávny rabín Löv, ktorý je širšej verejnosti známy skôr ako tvorca legendárneho Golema. V Prahe na pozemku židovského cintorína, ktorý bol zrušený už na začiatku stredoveku, mala byť postavená budova poisťovne. Na internete som zistil, že niektorí americkí židovskí činitelia si tento pozemok zamenili so slávnym pražským židovským cintorínom a začali celosvetovú kampaň proti kultúrnemu barbarstvu a antisemitizmu českej vlády.
V roku 1868 vyšiel v Berlíne román Biarritz od novinára Hermana Goetscha, kde je popísaná scéna, ktorá sa má na pražskom židovskom cintoríne odohrávať raz za sto rokov. Zasadá tu tajná židovská rada - sanhedrin, ktorá si ho na tomto stretnutí rozdeľuje svet na sféry vplyvu. Na porade, ktorá sa mala konať niekedy v 19. storočí, mali predstavitelia 13 židovských kmeňov informovať na pražskom cintoríne sanhedrin o úspechoch pri snahách o ovládnutie sveta Židmi. Cesta k svetovláde mala viesť cez hromadenie zlata, podrývanie autority cirkvi a armády, vyvolávanie revolúcií a ovládnutie tlače. Často sa stávalo, že táto kapitola z románu bola vydávaná samostatne v rôznych jazykoch v takej forme, aby sa predstieralo, že nejde o scénu z antisemitského románu, ale o autentický záznam skutočného deja.
Obsah a štruktúra "zápisov"
Tento pamflet má byť údajným záznamom rokovaní 1. sionistického kongresu, ktorý sa mal konať v roku 1897 v Bazileji. Podľa tvrdenia, ktoré napríklad nájdeme v predslove k poslednému slovenskému vydaniu Protokolov, zápisov sa mal zmocniť detektív Johnson, ktorý sa na kongrese zúčastnil pod falošným menom Kohn.
Samotným obsahem 24 protokolů sionských mudrců je údajný tajný program celosvetové organizace Židů. V něm je představen plán na ovládnutí světa a zničení všech nežidovských národů a státních útvarů. Současně jsou zde uvedeny prostředky, jakými má být plán uskutečněn. Jedná se tedy o jakýsi návod, jak by měli všichni Židé postupovat, aby získali neomezenou moc na světě. Podľa „mudrcov“ systém parlamentnej demokracie sa ukázal ako neefektívny. Riešením mala byť vláda silnej ruky, najlepšie osobnej moci.
Je potrebné podotknúť, že v tomto pamflete chýba obvinenie z rituálnych vrážd, ktoré obsahovali iné texty podobného druhu. Text Protokolov sionských mudrců byl častokrát předmětem nezávislých vyšetřování a soudních líčení, na jejichž základě byl opakovaně označen za málo zdařilý podvod. Například v úvodu se říká, že sionští mudrcové již dosáhli naprosté vlády nad světem, aby si po několika stránkách sám odporoval prohlášením, že uplyne ještě sto let, než mudrci světovládu získají. V jiné pasáži se na jedné straně sionští mudrcové doslova pyšní tím, jaký strach vůči nim již nežidé pociťují, na straně druhé pak tvrdí, že vlády nic netuší o existenci světového spiknutí.
Historické využitie: Od cára po totalitné režimy
Závratnú kariéru zažili Protokoly po boľševickej revolúcii v Rusku. Bielogvardejci používali tento text k propagande ešte intenzívnejšie než cárska vláda. Udalosti po novembri 1917, v boľševickom terore a najmä v poprave cárskej rodiny, mali byť uskutočnením vízie „mudrcov“. Bielogvardejská propaganda mala ohlas nielen v Nemecku, kde napríklad Hitler v Mein Kampfe tvrdil, že nadvláda boľševikov je židovskou vládou, ale aj v USA, kde propagátorom Protokolov sa stal automobilový kráľ Henry Ford.
Musíme však pripomenúť, že hoci viacerí boľševickí vodcovia (ako sa neskôr ukázalo - vrátane Lenina) boli židovského pôvodu, oveľa viac ľavicovo orientovaných Židov bolo v ľavicovej strane Bund, ktorá sa síce hlásila k marxizmu, ale zároveň aj k sionizmu. Hoci autorom Deklarácie práv národov Ruska bol osobne Lenin, Židom upieral právo na sebaurčenie, popieral, že by mali jazyk a národnú kultúru. Po roku 1917 bolo zakázané používať hebrejčinu. Nakoniec, vezmime si dejiny sovietsko-izraelských vzťahov. Stalin napomohol vzniku Izraela preto, že očakával, že bude nástrojom sovietskej politiky na Blízkom a Strednom východe. Keď sa tak nestalo, Stalin chystal pogromy a násilné vysídlenie Židov na Sibír, čomu zabránila iba jeho smrť.
Nejobludnějších využití však mýtus Protokolů nabyl během nacistické vlády Adolfa Hitlera v Německu a zemích jím okupovaných. Po porážky nacismu ve druhé světové válce obhajoba Protokolů na čas utichla. Nová vlna zájmu o Protokoly je spojena s vypuknutím blízkovýchodního konfliktu (radikální palestinské hnutí Hamas, ovládající Pásmo Gazy, dokonce pravostí Protokolů obhajovalo teroristické útoky na Izrael).
Lokálny kontext: Protokoly na Slovensku a v českých krajinách
V Českých zemích vydal poprvé Protokoly mladočeský poslanec Václav Březnovský v roce 1900 pod titulem V židovských chapadlech. Antisemitské epištoly pro český národ. V této souvislosti je důležité si uvědomit, že v době, kdy byl překlad do češtiny pořízen, vycházejí na českém knižním trhu i další antisemitské spisy a pamflety. Tyto texty reagují na vrcholící krizi soužití Čechů a Němců, a jelikož se významná část židovského obyvatelstva identifikovala s německou kulturou a mluvila německým jazykem, dopadl hněv části českých nacionalistů i na ně.
Moderní antisemitské výpady vycházející z údajné pravosti Protokolů, směřují k již poměrně zaběhlým stereotypům, které se vytvářely během 20. století. Mezi ně patří obvinění Židů, že ovládají celý svět, jednotlivé národy a jejich vlády, které dokáží manipulovat nejrůznějšími prostředky. Ve světle historického bádání, které s sebou přineslo nezlomné důkazy usvědčující knihu Protokolů sionských mudrců z podvrhu a podvodu, upustili antisemité od obhajoby autentičnosti historického dokumentu. Místo toho obrátili pozornost na obranu skutečného obsahu Protokolů s tím, že se v současnosti uskutečňuje plán na ovládnutí světa Židy, který je v knize popsán.
Psychologické aspekty pretrvávajúcej popularity
Tak toto bylo opravdu zajímavé. Nejsem si jist, zda toto dílo nazývat falzem, nebo raději hanopisem, což by podle mne bylo výstižnější. Vždy mě fascinovala touha mnohých lidí svádět veškeré problémy světa na jedinou rasu, která za to za všechno přeci může!, ale časem jsem si zvykl. Toto dílko, mě však stejně ohromuje. Aby bylo jasno, nejedná se o dobře napsané pojednání, vlastně je to v mnohém ohledu dosti primitivní práce. Podle autora jsou židé jednou vášnivými marxisty, kteří touží po zničení jedu - kapitalismu, hned v dalším protokolu však plánují zavedení kapitalismu v té nejčistší podobě. Pokud nic jiného, je tato nekonzistence spisů velice matoucí. O tom, že se tam většina myšlenek neustále opakuje, ani nemluvím. Ještě bych poznamenal, že pokud byli tito „mudrcové“, které si autor vybájil, výkvětem židovstva, kterému se tak daří ovládat celý svět, mnoho to nevypovídá o inteligenci nás ne-židů, tak jak to autor Protokolů popisuje.
Za jejich překlady stojí rasistické a antisemitsky smýšlející skupiny, které prezentují knihu jako původní, a tudíž věrohodný dokument. Cílem těchto skupin je podnítit nenávist vůči Židům. Je smutnou realitou, že ani po desetročiach súdnych procesov a historických analýz, ktoré vyvracajú autenticitu tohto pamfletu, záujem oň v určitých spoločenských vrstvách neutícha. Tento fenomén poukazuje na hlbšie problémy v oblasti mediálnej gramotnosti a spoločenskej náchylnosti k radikalizácii.
Nástroje manipulácie verejnej mienky
Protokoly využívajú klasické techniky psychologickej manipulácie. Tým, že pripisujú komplexné problémy sveta jednej skupine, ponúkajú čitateľovi jednoduchú odpoveď na zložité otázky. Systém parlamentnej demokracie je v nich prezentovaný ako neefektívny, čo rezonuje v obdobiach spoločenskej frustrácie. Ďalšou technikou je vyvolávanie strachu z cudzinca či "inej" entity, ktorá je v pozadí všetkých kríz.
Vláda „mudrcov“ sa má podľa textu postarať, aby masy žili v únosných ekonomických podmienkach, aby neexistovala nezamestnanosť, aby platili jasné zákony, nad dodržiavaním ktorých by dozerali neskorumpovaní sudcovia. Tento prísľub stability a poriadku je v príkrom rozpore s inými pasážami, kde sa píše o rozvracaní spoločnosti. Táto nekonzistentnosť však v očiach zarytého prívrženca konšpirácie nehrá rolu, pretože emocionálny dopad textu je preňho dôležitejší ako logická správnosť. V praxi to znamená, že aj keď čitateľ narazí na evidentné nelogickosti, jeho predsudky ho nútia vnímať text ako pravdivý, pretože potvrdzuje to, v čo už dávno verí.
História Protokolov sionských mudrcov je teda dejinami jedného z najúspešnejších a zároveň najzhubnejších hoaxov v dejinách ľudstva. Ich vplyv na svetové udalosti, od pogromov v cárskom Rusku, cez nacistickú genocídu až po moderné prejavy antisemitizmu, je nezvratne preukázaný. Analýza tohto dokumentu preto nie je len historickým cvičením, ale predovšetkým lekciou o tom, ako ľahko sa môže spoločnosť stať obeťou vlastnej nenávisti, ak prestane kriticky myslieť a podľahne vábeniu jednoduchých, no nebezpečných riešení.